What do I do next? aneb Doma je asi nejlépe...

23. prosince 2009 v 22:51 | Limina |  Píše to můj život



A takhle jsem dopadla.
Je prosinec. Venku je tma a zima. Nemám co dělat. Zítra jsou Vánoce. Sedím na zemi zchoulená v peřině s čajem a před sebou notebook. Zase sama
a pouštím se zpátky do svého již kdysi zaběhlého
řemesla. Ano,myslím "blogaření". Dobrý způsob jak se vyzpovídat a podělit se o zkušenosti a příběhy života s ostatními.

Asi bych se měla představit. Jmenuju se Leňa. Ale ocením když u některých budu normálně Limi. Je mi čtrnáct-moc hezké číslo to není. A můj život? Jedna velká trnitá cesta. Neříkám že já jsem ta jediná, kdo to nemá jednoduchý, ale znám lidi kteří si kráčejí cestou necestou
a nic je nezastaví, nemají žádné překážky a skoro vždy se jim vše povede. Já jsem ale pravý opak. Lásku ztrácím, štěstí moc nemám a zdraví se na mě také moc neusmívá. Jsem tři týdny po operaci a mám problémy s tlakem. Možná to také udělalo své ve vztahu v kterém sem byla. Ta doba kdy jsme se nemohli vidět byla někdy na týden nebo pár dní navíc. Ano, musím teď napsat ty čtyři slova "chtěla bych vrátit čas". Jde jen o to umět to. Možná to ale takhle má být. Osud nemůžu přepsat. Možná že to šíleně zloměný srdce mít mám a patří jenom mě. Ale proč zrovna já? A proč to bylo takhle? Ničemu teď nerozumím. Z ničeho nemám radost a na nic se netěším. Připadám Vám jako psychopat? Ne to ne,ještě na tom zas tak špatně nejsem, abych seděla sama v místnosti uzavřená a vylévala si srdce na blogu. Ještě se dokážu smát a užívat si, ale už to není tak jako to bývalo když sem měla ho ...

Je toho tolik co bych chtěla napsat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama